na Blog.cz

Za rok doufejme opět naviděnou! ;)

Rok se sešel s rokem, uteklo to jako voda a nám se opět naskytla příležitost sejít se pohromadě při tradičním plesu naší bývalé školy na hotelu Moskva ve Zlíně. Účast byla překvapivě dobrá, sešlo se nás tu 12 a myslím, že jsem byli opět všichni rádi spolu pohromadě. Tak nějak jsme se shodli, že nám tyhle společný akce trochu chybí a tak je fajn, že se aspoň jednou za toho půl roku dokážeme ve větším počtu sejít. Bylo to opět fajn, povykládali jsme, zapařili spolu na parketě a byla opět sranda jako vždy. Všem, kdož dorazili, patří velký DÍK!!!

Další příležitost ke srazu jsme předběžně naplánovali na první víkend v červnu, neboť chceme dodržet slib, že se do roka a do dne sejdem na naší oblíbené chajdě v Klobůkách. Takže už se na to připravujte! Zbyňa už má pro nás klobásky! :) Ve hře je taky nějaké to setkání na jaře v Kroměříži, tak uvidíme. O všem budeme včas informovat!

No a na závěr si nemohu odpustit asi nejpovedenější hlášku tohoto večera, kterou pronesla naše Miluna: "Je to pěkné, ale na youtube to taky najdeš!" :-D

Je to neuvěřitelné, ale napsal jsem toho tolik, že už nešlo přidávat do předchozího příspěvku.

první část naleznete ZDE

Dneska to stálo zase zato, cestou domů jsem si říkal jestli ty peníze opravdu stojí zato, jestli to mám zapotřebí. Měl jsem 2 pacienty, jednoho CCU a druhého chronika ICU. Celej den jsem se nezastavil, to dokumentování do papírů a do PC je nekonečný. Všichni jsem ale na konci přežili a to je důležitý. A ty návštěvy rodiny to je taky masakr, dovnitř se nahrne 10 bubaku, obstoupi postel a mnohdy mi příjde že spolem ani moc nemluví. Nebo k pacientovi příjde snad každých 10 minut jedno z 15 dětí jen jej pozdravit a pak hned odejde. Ta kultura je jiná. Stala se taková zajímavá věc, nabrali asi 60 sester z anglie, neměli pro ně ubytování tak všechny stávající obyvatele jednoho compoundu vystěhovali, ale vystěhovali jen malajky, ostatní nechali. Přestěhovali je kdesi do pouště, kde nemají ostrahu, nikdo ani pořádně neví kde to je. Jsou ztoho všechny v šoku, několik let tady pracují a teď je šupnou jinam, prej by to tam pro westerny nebylo bezpečné, ale pro ně to bezpečné už je, heh. Tak jsem se ptal jestli píšou nějakou petici, prej petici ? zato je tady vězení, takže držet hubu a krok. Příjde mi to jak kdyby vy jste stádo které platíme tak budete dělat co řekneme.
Sem by měli poslat Kocába aby jim tady udělal pořádek.
Je to tady furt jak na houpačce, jednou to stojí úplně zanid, pak jede člověk k moři na vše zapomene, vypne a je to vpoho. Ještě mi to tady dá hodněkrát naprdel. Začátky jsou vždycky těžký, buď to člověka zlomí, nebo se po každé ráně zvedne a půjde to zkusit znova.

Dneska bylo BLS. Začínali jsme v 8 ráno, měli pro nás nachystanou snídani, pak jsme se pohodlně usadili do sedačky a sledovali video american heart association. Paralérně s videm následoval nácvik breathing, circulation, pak vše dohromady, nakonec
jsme k tomu přidali AED, nekonečněkrát si každý zuksil, přesvědčil zda-li
to opravdu dělá dobře. Postup je malinko jiný než jak jsme se učili ve škole, ale základ je stejný, jede se 30:2 nehledě nato kolik je zachránců, u infat child je to 15:2. Bylo to pěkně strávené odpoledne, následovala praktická zkouška, pak oběd a nakonec test s 20 multiple choise. Nebylo to nic těžkého, ale zanedlouho mě bude čekat ACLS a to už taková legrace nebude, zkouška z léků, ECG rythm….. To se budu muset hodně učit, ne že by to člověk neuměl, ale tady jsou americké standarty a ty se liší od těch evropských, názvy léků jsou jiné, gramáž odlišná. Teď konečně možu pokračovat ve vyřizování saudi councilu a igamy. To zase bude boj s administrativou.

Autem na nákup, procházka po pláži, návštěva vodotrysku, nakupování, papání, velmi vydařený den. Jen až na tu cestu domů, do nové navigace jsme zadali méno naší nemocnice a hodinu a půl bloudily centrem Jeddah, bohužel jsou zde 2 King Abdulaziz nemocnice, takže jsme jeli směrem k té špatné, nu což aspoň jsme se podívali jak to vypadá mimo dálnicu.

Výlet do Taifu, město v horách, asi 200km odsud. Jeli jsme po dálnici a zničeho nic se před námi vynořila Mecca, zakázané město pro no muslim, viděli jsme nejvyšší a největšího hodiny na světě a

jsou opravdu veliké, checkpointem jsme naštěstí projeli bez problémů a mířili si to dál do Taifu. Všude vysoké skály, semtam dokonce i nějaký strom, viděli jsme i velbloudy. A to počasí, jen příjemnách 24 stupňů, to byla úplná paráda. Kolem cest se potulovali opice, prej jsou dost odrzlé, chtěli jsme snima pofotit cestou zpátky, bohužel to ale nevišlo, tak snad přístě. Po serpentinách jsme se vyškrábali navrchol odkud jsme lanovkou sjeli zase dolů do zábavního centra. Byl tam veliký aquapark a vněm 2 lidi, no možní čtyři, takže napříště bereme plavky a jdem se vyřádit. V ceně byla bobová dráha tak jsme se svezli, dali zmrzku a jeli zpátky navrch. Po cestě nás zastihl déšť, poprvé za dva měsíce jsem viděl

vodu co padá z nebe, prostě zázrak. Město ale mnohem hezčí než Jeddah, kolem zeleň, palmy, tráva, to ne jak unás prach a odpadky. Zapichli jsme to v čínské restauraci, za ty peníze to celkem neodpovídalo, nebylo to nejhorší, ale dá se najíst levnějc a chutněji. Cestou zpět domů jsme se chtěli vyhnout Mecce, aby nebyl problém, tak jsem použili navigaci a to opět začlo smrdět průserem, z dálnice jsme sjeli na cestu ta se čímdál víc zužovala ze třech pruhů na jeden, pak tam pruh nebyl ani jeden a mi pomalu misleli že budeme nocovat v pouští, nikde nikdo, kolem jen skály a tma jak v pitly, po půl hoďce jsme opět dorazili do ,,civilizace,, spíš to vypadalo jak město duchů, nakonec z 1,5h cesty to byly 3h, ale hlavně že jsme dojeli pořádku, zase jsme byli bohatší o nějaký ten zážitek. Pak se projedou bránou do nemocnice a člověk je zase v tom blbinci. Zítra noc, už se nemůžu dočkat.

Je to zamnou, dnes jsem to podepsal, poslední papír ze zkušební doby, postoupil jsem o krok dál. Když bych měl zhrnout ty dva měsíce co jsem tady, tak to bylo těžší než jsem čekal, párkrát nastal i okamžik kdy jsem myslel že to tady nedám. Nebylo to vůbec lehké tím vším projít, pochopit jak se tady pracuje, prolomit jazykovou bariéru, naučit se jak tady přežít. Byly to asi jedny z nejtěžších dnů co jsem kdy zažil. Ještě není vyhráno, je toho moc předemnou, musím se zabookovat na ACLS a ECG, a obojí je dost těžké, týdny učení, ptají se dost, zkouší to doktoři, chtějí znát léky, dávkování postupy. Zatím se všemi vycházím, žádný konflikt, kolegové jsou hodní, ochotní, podporují mě, bez toho by to tady nešlo. Začal jsem se zajímat oto kde teda budu až se otevře to ,,cardiac centre,, ,

nikdo neví kdy to bude, inschallah přiští rok, ale vzhledem k tomu že burn unit už otvírají 2 roky, teď je dokonce i vybavený, vše tam je, tak pořád nefunguje, jen na papíře, ne v reále. Nevěřil bych jaké posudky na mě psali co jsem tady zatím pracoval, jsou to elaboráty snad na 3 A4 co jsem kdy řekl, co mě říkali, z čeho jsem měl obavy, jak mě hodnotí ostatní, jak si počínám s dokumentací, jak s komunikací v teamu, no uplné podrobnosti. Vyslovil jsem se že bych rád zůstal na ICU, bo kontrakt mám na stepdown coronary care, což by měli být lůžka s pacienty na monitoru bez invazivních vstupů, takže všeci by si rádi vykládali a ptali se a něco chtěli a to by se mi opravdu moc nelíbilo, ztratil bych všechny zkušenosti, tak nurse manager ale i nurse coordinator se vyslovili, že pokud budu chtí,t že by mě převedli, bylo by to určitě víc práce, ale aspoň bych dělal to co mě baví a ne rozdával tablety 3x denně. Tak uvidíme jak se věci vyvinou, ono totiž na tom cardiac centru má být i heart surgery, transplantace, výměny chlopní a já nevím co všechno, to by bylo určitě nesmírně zajímavé, ale vzhledem k tomu že tady nemají ještě doktory ani pro PCI, tak pochybuji že vůbec v dohledné době to bude tak veliké jak plánují. Dneska mě to v práci snad poprvé aji trochu bavilo, pac sice chronik, ale na venťáku, nějaká ta léčba tam taky byla, tak mě to hezky uteklo, už jsem věděl konečně co jak dělat, semtam se porád na něco zeptám, bo tady třeba mění střikny s lékama nehledě nato kolik tam toho je u heparinu a12h, u insulinu, propofolu… a24h, ne jak jsem zvyklí až to dojede tak vyměním. Sice tady to jejich ředění všeho do 100vek a kapání přez pumpu mě příjde zbytečně složitý, zdržuje to, než dá člověk bolus tak je to opravdu 2minuty než to nastaví, tak až si někdo rve trubku tak větčšinou to všeci odtahnou a daj skřiknou. Ale co, maj vtom jejich systém, co si vymysleli to bude, platí mě dobře, budu dělat jak to chcou. No nic, zítra jedem do Siera compound na jakousi akci, prej živá hudba, tak jsem zvědavej, ve čtvrtek pláž a pak zase hurá tři denní.

Dneska tady nastal málem konec světa, ve tři hodiny nastal tma, začalo hřmít, lítat blesky a

průtrž mračen, voda se valial odevšad, pršelo 10 minut a už na mnoha místech zateklo, někde po kotníky vody, na déšť to tady opravdu není, to musla byt opravdu hrůza když tady loni pršelo 3hodiny, prej tady zemřelo 20tisíc lidí, voda je tady mocný živel. Večer
jsem si zajeli do města na osvědčené sushi, pokud si někdo objedná něco z nabídky yami - maso na pánvi - tak když přinesou
jídlo, položí jej na stůl a začnou všeci řvát YAMIYAMI a mlátit s pokličkou, asito znamená něco jako dobrou chuť. Naproti restauračky byl obchod s vodníma dýmkama, jednu doma
mám ale už je taková jetá, tak jsme to šli obhlídnout, měli tam krásné kousky, dokonce i z křišťálu při bližším pohledu vidím skolo BOHEMIA made in czech republic, tož to mě dostalo, unás to člověk nekoupí a tady maj takové krásné kusy. Byly to jedny z nejhezčích co tam měli, ale i nejdražších, pak už tam byli méně hodnotné z rumunska a nakonec z číny. Žádné arabské, oni tady opravdu nemaj vůbec nic, jen ten korán, žádné umění, hudba je zakázaná, žádné divadlo prostě nic, vtomdle opravdu chudá země. Nedá se tady koupit nic typického pro tuto zemi, všechno import. Po dobrém jídle jsme vyrazili směr pláž na kávičku pak našli takové pěkné místo na břehu a popíjeli, bylo to blízko mešity, nikdo tam nebyl tak jsem vytahl foťák
a udělal nějaký ten obrázek, za chvíli ke mně přišel policajt a že mám jít sním, tak jsem si říkal to je pěkně v prdeli, v lepším případě mi smaže všechny fotky, v horším budou ověřovat totožnost, mohli by mne snad aji zavřít ? Fotit takové věci se tady nesmí, obzvlášť když tam byly v pozadí ženy, nebo spíš bubáci protože v té abáji to má k ženě daleko. No nic tak jsem šel sním, neuměl anglicky, tak už sem se viděl jak strávím celou noc někde u výslechu. Šel k nám další policajt, asi nadřízený měl moc frček, velice se usímval, prý že studuje a že chce vědět jestli umí mluvit anglicky, protože nezná nikoho cizího kdo mluví AJ, tak si chtěl jenom pokecat,no mě spadl kámen od srdce. Jsou tady lidé dobří a zlý tak jako všude, člověk nesmí od nich čekat jen to špatné, ale v žádném případě jim nevěřit, jejich mentalita je jiná, podrazí někoho koho znají celý život, pro ně je důležitá jen jejich rodina. No a pak jsme si to hrnuli zacpanými ulicemi zpět k ,,domovu,, opět úžasná atrakce jak řídí, to co člověk vidí tady to opravdu nikde jinde není. Zajeli jsme na benzinku, natankovali 60litrů a zaplatli závratných 250kč, se tady vždycky hádáme kdo bude platit benál J a tož tak, zítra na pláž šnorchlovat a pak zase na tři denní. Jenom ať to pěkně utíká, už se těším domů.

Další plodný den v práci zamnou. Občas mě to připadat tady jak jedno velké divadlo ke kterému je napsaný scénář ale každý dělá co se mu zrovna hodí. Propouštěli jsme pacienta, takže doktor přepíše medikaci na papír, který má 3 kopie- růžová,bílá a žlutá. Pozor tyto
barvičky jsou velmi důležité. Takže první co se udělá se to jde odfaxovat do pharmacy, fax je na ICU4 takže to je tak 5minut cesty, odfaxuje, zavolá jestli to dostali a de se zpátky. Je několik druhů papírů na který se předepisují léky na doma, zvlášť insulin, ATB, warfarin a já nevím co všechno. Poté se ten bílý a růžový papír odtrhne a na oddělení se dá do kastlíku, to během pár hodin dojde do pharmacy. Tam zjistí že to co jsem odfaxoval je opravdu to co drží v ruce a začnou chystat léky, to trvá dalších pár hodin. Pak ty léky dojdou s tím bílým papírem, kterej dám unit asistent a ten vše vysvětlí pacientovy, podle toho růžového se zkontroluje jestli všechno je co má být. Dávají tady dobrý hromady, 3x krabičku s HMR a tak. No a pak se zavolá na oddělení kde maj na starosti vztahy s rodinou, ti zavolaji pacientovi domu aby jej přijeli vyzvednout. No všeho všudy v papíru napsaný v 10h propustit a člověk odchází domů v šest večer.

Včera jsem došel na denní, čumím na tu tabulu, hledám co mám za pacienty, moje méno u jednoho člověka a to ještě že mám sdílet s někym jiným. Mám se školit na incharge = něco jako staniční sestra. Sotva skončím zkušebním dobu, zbavím se té hromady tak mě dají zase další slošku a další spoustu věcí co se musím naučit. Incharge má na starosti celé oddělení, koordinuje práci, zařizuje transporty, příjmy, komunikuje s lékaři a ostaními, píšou se reporty o stavu pacientů, které se předávají nurse manager a to pak jde k headnurse. Spousta papírování. Sám jsem rád že jsem trochu pochopil jak pracovat a teď mě po tak krátké době dají natoto, nemám žádné zkušenosti. No bude to zase další velký boj. Naštěstí jsem stále na ICU3 kde jsou 2ICU lůžka a 3CCU lůžka, tak pacienti ,,stabilní,, zatím naštěstí
žádná hrúza typu příjmu polytraumat a tak.
Příští rozpis bych měl být na ICU1 nebo ICU4. Tam zase budu dělat sestru. Asi si nás chtějí vyškolit na incharge pro to cardiocentrum které bude otevřené co nevidět, takže porád nějaké přesuny. Pomalu jsem se zaběhl, ještě hodněkrát mi to tady dá naprdel, ale s tím člověk nic neudálá. Ten čas letí, už jsem tady dýl jak ¼ roku, nezdá se to, utíkáto jak voda. Po neděli jdu vyřizovat travel request, musím si zabookovat letenky, začít vyřizovat visum a papíry pro dovolenou. 30.3 bych snad mohl být už doma, to je nepředstavitelné J Hrozně se těším až uvidím manželku, rodinu, kamarády….. jo to bude paráda. Zajdu si pekně do hospody na pívo, tam budou sedět normální lidi, žádný zabalený černý a bílý pytle. Já už ani nevím jak to vypadá. Já se tak těším. Nebude mě budit v 0530 pray time, nebudu organizovat život podle otevírací doby a podle pray time, budu si moct zajít do kina, jít do lesa kde budou stromy, bude tam chladno, ale ikdyž teďkom je tady docela příjemě, není žádné horko. Včera jsme byli na pláži, fučel hrozný větr, jsme to po 2h vzdali, jsem vlezl do moře, to už bylo celkem studené a pak jak člověk vylezl tak ten větr, no uplná kosa mi byla. Jakub dnes odjíždí na 6 týdnů na dovču, takže to už nebude žádná pohodička autíčkem na kávičku k moři, na véču do restauračky, do obchďáku , na pláž. To se zase budu muset trckat autobusem, nebo taxálem - ty tady nejsou nějak předražený, za 100KM si řeknou 500,- na naše, ale tady těch 100km je cesta do obchoďáku a zpátky.
Budu teďkom trávit více času tady mezi těmi zdmi a ostnatým drátem, tak sand už bych se mohl konečně vrhnout na tu angličtinu. Jsem teď dva měsíce nic nedělal, nějak ,,nebyl čas,,. Přijela jsem nová češka, viděl jsem ji jen asi 2minuty. No vůbec ji nezávidím ten začátek tady. Je to opravdu hooooodně těžké, promě to bylo daleko težší než jsem si představoval, komunikovat cizým jazykem který člověk neovládá, zorientovat se tady vtom bludišti, navštívit milionšest kanceláří a obstarat si razítka, zjistit odkud jezdí autobus na nákup…. No naštěstí je to už zamnou a teď to tady nějak tak utíká. Vzpomínám si jak nám v té agentuře říkali, že těch prvních pár měsíců budeme psát všem okolo jak to tady je, tak jsem také pravidelně přispíval na blog, pak se to tak po čtvrt roce změní, člověk si ,,zvykne,, a už nemá tu potřebu se ztoho vyzpovídat, no a poslední fází je když už je tady člověk hooodně dlouho, že se těší
domů, pak tam přijede po 14dnech ho to tam přestane bavit, protže pořád něco ,,musí,, , zatímco tady jedinné co musí je chodit do práce, jinak nemusí nic. Bydlení zadarmo, elektrika, voda, zadarmo, doprava do práce, do obchodu, dokonce i na to letiště, 2 letenky ročně vše zadarmo. Výplata přistane 1ho na účtě, člověk de do obchodu a koupí si co chce a porád de každý měsíc našetřit hromada peněz. Jsme se byli podívat ve zdejší autorizované prodejně škodovek, a byl tam poslení model Octavia III RS TSI

2.0 DSG,NAVI , kůže v maximální výbavě co škoda nabízí a se slevou to bylo o 30% méně než co stojí unás, stačí donést potvrzení z práce o mzdě a člověk může odjet domů novým fárem. Když bych škudlil tak za půl roku to mám zaplacené, tady bych to asi využil, ale co stím doma, to bych zaparkoval před barákem a ráno by to tam nebylo. Opravdu je to tady zlatá klec, teď jsem pochopil ten význam toho slova, člověk může všechno ale zároveň nic. Jsem v nemocici která se jmenuje po králi, spadá pod armádu a tok peněz je tady neuvěřitelný, staví se tady 3 nové obrovské areály- univerzita, compound, nové emregency a onkologie, expanze je tady neuvěřitelná. Bude to tady největší zdravtoní centrum na middle east. Z Rijádu sem tečou obrovské finanční prostředky. Žít se tady nedá, ale přežít chvíli ano. Je to veliká příležitost, šak jsem
taky čekal 2 roky. V dubnu dovolená, to už se budu muset rozmyslet jestli budu rekontraktovat.
No a pak příjde večer jako teď, zítra do práce, sedím tady sám a nejradši bych tady nebyl už ani vteřinu.

Včera si tak spokojeně spím, 3 dny volna předemnou, v 5:20 telefon, celé vyděšené co se stalo, no prej že kdosi onemocněl jestli nemožu dojít. No tak jsem vstal, uvařil a hurá opět do práce. Dopoledne celkem uteklo, v poledne jsem šel na pauzu a jak jsem se vrátil tak jsme měli příjem. Respektive člověk už tam ležel asi 20 minut, kolem něho hromada rozházených papírů, tak jsem to začal pomalu zpracovávat…. Ty boje s tou administrativou tady, to je absolutní chaos, to si opravdu nikdo nedokáže představit. To co je podstatné tak je napsané rukou, ale takovým stylem že to nejde přečíst, nebo je to různě doškrkané takže ani není jasné co platí. Nefunguje to tady, ale vůbec. Měli by dostat pytlíky s bylinkama a léčit lidi tak ale ne tod toto. To je samej konsultant a resident, nikdo na toho člověka ani nechytne, jen
se hrabou v papírech, to je děs. A když něco chcou vědět tak se ptají sestry. Už toho začánám být plnej, si připadám jak kdyby mi někdo mlátil hlavou o zeď a čekal kolik ještě vydržím. Nic tady nedává smysl.
Nejlepší obrana je se tady tomu smát, protože jakmile začnu přemýšlet proč se to dělá tak nesmyslně tak se akorát tak nas…… Ale co, už jsem si byl rezervovat letenku, samozřejmě jsem nečekal že to půjde hladce, jsem šel do toho kancllu kde bookujou letenky, byl tam kdosi novej, než jsem mu vysvětlil co chcu, stejně volal komusi jinýmu aby mu ukázal jak se to dělá, pak mu říkám že jsem si našel tento spoj s tou a tou společností a on prý že ne že dělají jen saudi airline nakonec mě zabookoval cosi u air france, ale tak blbý časy, no zítra tam zajdu a snad tam bude někdo jinej kdo tomu rozumí. Ještě zkusím dořešit na popáte ten saudi council, tak doufám že tam někdo bude, že nebude na dovolené, nebo že se nebude modlit, nebo že tam prostě bude zavřeno aji když má být otevřeno a nikdo nebude vědět proč, nebo jestli mi řekne že mám prošlé nějaké datum tak už mu to asi omlátím o hlavu, dal jsem zato 5000 tak už bych to chtěl
mít z krku. Už je čas na dovolenou. Sere mě to tady. Mám nového kamaráda, má krunýř, ocas a 4 nohy. Hlídám jej sósedovy co je teď na dovolené.

takhle vypadala moje příprava na předávku služby jako incharge ( 1 ze 3 papírů )

MC1

KAMC

Tak začátek potápěčského kurzu, dneska vycházka na kopec u KAMC. No potápění paráda, jeli jsme na dream beach, kde je aji bazen, navlekli jsme neopreny, bo voda byla opravdu studena a začali jsme s trenikem, napřed sestava výstroje, co naco je, jak probíhá komunikace pod vodou a hurá do bazénu, učili jsme se vyfukovat vodu z masky, jak potobpit a vynořit, jak správně dýchat. Po dvou hodinách nás vyhnali z bazénu bo byl víkend a opět family day, to je tady porád nějaký omezení, člověk de do fitka v compoudnu a o půl deváté ho už ženou že je zase ladies hour. No a tak jsme šli do moře, no a paráda, uplná nádhera, byl tam krásný korálový útes, plavalo se takovým příkopem, no bomba. Všude život, úplně jiná země ne saudi. To moře tady je opravdu úžasné. Takže ještě 2 lekce a obdržím licency na potápění na volné vodě. Dneska jsem nechtěl sedět doma, už dlouho hledím na ty zelené kopce kolem, tak jsem vyrazil na procházku. Včera mě sice varovali že ztoho bude problém, bo to securyty nemaj rádi když tam někdo lozí, neví kdo to je…. Ale co, dneska pátek, unás jak v neděli nikde nikdo tak jsme to vzal po úpatí abych zbytečně neprovokoval a stálo to teda zato, nádherný pohled, šlo vidět až na moře 70km odsud a celý areál nemocnice, je to tady opravdu obrovské. Od zítřka série nočních a pak už konečně únor ! Dneska mi to tady připadalo jak unás doma v létě, příjemě teplo, slunce hřálo, pofukoval vánek, krásná procházka. Je třeba si aktivně odpočinout a ne sedět
celý dne před kompem mezi 4ma zdma.

after raining season

Ráno vstanu že pojedu na nákup, jdu čekat na autobus, ten přijede, řidič zjistí že tam stojím sám a tak dělá že mě nevidí otočí to a odjede, nu což, věděl jsem že kolegyně jedou taky na kupovat tak jsme jeli taxálem. Cestou se celkem zatahne, pár kapek spadne, poslední dobou tady celkem často prší, kopce jsou zelené, i sám taxikář říká že je tady 20 let a nikdy to neviděl. Nakupuju v obchoďáku, tam tma jak na konci světa venku zuří průtrž mračen. Za hodinu mi volál nurse manager kde jsem , jestli jsem v bezpečí, říkám jo že jsu v mall of arabia, no prej že je vyhlášen v nemocni code black = disaster, obvolává personál kterej může do práce, já byl bohužel na té špatné straně města, kde už pomalu voda zaplavovala ulice. V obchoďáku jsem stvrdl místo planovaných dvou hodin 12 hodin, se 3 ženema které přez to všechno neopustila touha po nakupování ve slevách. Tak jsem se tam procházel jak opička porád dokola, bo nebylo co dělat. Nakonec jsem se dovolali nějakému taxikářovi kterej pro nás dojel a bočníma uličkama které nebyly zaplavené nás dovezl do alun compound. Po cestě jsem viděli zaplavené hlavní ulice, kde bylo tak pulmetru vody, prej se protrhla i přehrada která ma tuto vodu když prší zadžet, takže to pekně spláchlo 1/3 3milionového města. Mi byli naštěstí

v bezpečí, suchu. Přestali fungovat mobili, síť přetížená, odpojen iternet. Mi se nemohli dovolat do práce a říct že se nedostanem na šichtu, no prekérní situace, nikdo nic nevěděl, tak jsme tam strávili noc
doma u jedné z kolegyň. Ráno opět nikdo nic nevěděl, nic nefungoval, pak se knám kolem 17h dostala zpráva že jede autobus z nemocnice, tak jsem se nachystali a ten opravdu přijel a vzal nás zpátky. Mi ztoho vyvázli bez škrábanců, ale ostatní tak dobře nedopadli, někteří se nedostali na letiětě, takže jim propadla letenka nikam neletěli, jedna spolupracovnice popisovala jak seděla v taxíku a voda stoupala a stoupala, až v autě byli po pás ve vodě tak začali utíkat, pak vypli elektriku tak šla 4 hodiny promočená potopeným temným městem směrem k nejbližšímu nemocničnímu compoundu. No nefunguje to jak unás, když je nějaká katastrova tak mám rozhlas, doslechnem se v radio co dělat, tady nic takovýho není, pomož si jak umíš. Jsem si četl na internetu v diskuzích od místních, a staví se k tomu asi tak že když viděli že je hruzá, tak se začli modlit a prosili aby to skončlo, ale nic proto aby si pomohli neudělali, holt je to vůle alláhova. Nu což, do nemocnice jsme dojeli v 20h ja se rychle přeslekl a valil do práce, bo někteří měli 24h šichtu bo nebyli lidi kteří se nemohli dostat z města do nemocnice.
Sposta lidí se utopila v autech, jak dovnitř natekla voda tak to vyskratovalo elektriku a oni nemohli otevřít dveře a ani okna, spoustu lidí zabil elektrický proud bo jej vypli pozdě.
Tak ráno příjdu po té noční domů, lehnu si spím a v 10 mě zbudí rány zbyječky a jak se třepe celej barák, rozbíjeli beton kolem baráku, asi tam budou sadit kytičku, ale oni asi nepřemyšlí že lidi chodií na směny a potřebují po noční spát. Jo welcom in saudi. V 18h telefon, že mě bankujou, že nemám chodit na noční, jsem celej šťastnej, to mi pak zavolají až budu mít volno a budu někde ve městě že mám za hodinu dojít na službu kterou dlužím. Ale už je to skoro tady, únor a pak hurá domů. Ještě mám další ohromnou radost, další rozpis končím na ICU3 a jdu na ICU1, to je asi to nejhorší co může být, 20 let stará jipka, strašné prostředí, 20 staré monitory HP, no co…. Nejak se stím budu muset poprat.

BILANCE

Leíito jak voda a mě to letí za 14 dnu, konecne, pul roku jsem čekal. Byly to nervy, 12 návštěv na HR, furt chyběl nějakej papír, nervy pracovaly, až když to bylo vpořadku tak zase jakesi problém s letenkou, ale nakonec to všechno dobře dopadlo a ticket mam v ruce. Je čas udělat nějakou bilanci a uzavřít tady to povídání. Začátky byly hrozné a mnohem horší než jsem si představoval, není to pro každého, ale buď to člověka zlomí nebo se nevzdá a vydrží. Po 3 měsících už jsem se cítil trochu lépe, věděl jak to tady funguje, co se po mě chce, ale porád převládalo napětí, no a teď po půl roce už je to že do té práce du a odedju a nic neřeším. Jdu si zacvičit, uvařím na nákup, na pláž na večeři, potápět se, semtam nějaká párty. Peníze chodí, snad schváli moji žádost a přeřadí do speciality A bo pracuji na ICU a dostanu zase pár tisíc navíc. Člověk tady musí dělat to co chcou a oni sničím neotravují a je to celekm vklidu, jakmile je něco nadrámec a má sa něco řešit tak je to problém. Ale co. Celý duben doma, pak zpátky na dva měsíce a pak zase červenec doma….. jo to je paráda… no a pak už jen 2 měsíce a konec kontraktu, pak rekontrakt nebo domů ? …..

Zdar děcka. Je tu další příležitost ke srazu!!! 7. ledna 2011 se koná tradiční ples školy. Zajišťujte si volno, ať se můžeme dostavit v co největším počtu. Vždycky jsme to na plese dokázali roztočit, tak snad se to povede i tentokrát a ukážeme všem, že jsme pořád prima soudržná parta!!! ;-)

Nejsem první ani poslední kdo někde odcestoval za prací, ale KSA je přeci jen o něčem jiném. Bývalí kolegové chtěli dát vědět jak to tady vypadá, bývalé spolužáky to také bude možná zajímat, možná rozmýšlíte jestli se také vydat touto cestou, tak tady zkusím psát co mě zde potkalo.

Nepamatuju si přesně ten den, ale vím, že jsem kdysi seděl na praxi na Axiomu a pročítal jsem si Sestru. Byla tam poutavá reklama od G5plus - milionářem za rok práce v zahraničí - jako obvykle jsem se takovým věcem pousmál, ale později mi to nedalo a tak jsem trochu zapátral očem to doopravdy je, pohledal informace ohledně agentury na internetu, reference jsem našel celkem dobré a tak jsem se rozhodl, že zajdu na jejich infoschůzku do Prahy, kde podávali podrobnější informace.
Bylo to zadarmo, tak v nejhorším případě bych si udělal výlet. Kancelář kousek od Václaváku, velká místnost kde se nás sešlo asi 50. Začali s představováním, popisem práce, okolí, zvyků, benfitů….. Vše mi přišlo na profesionální úrovni, tak jsem zkusil napsat test z AJ který prověří mou znalost z AJ. Ten jsem zvládl a tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Nakontaktoval jsem svého angličtináře, sdělil mu cíl a tak jsme začali na tom pracovat. V zimě 2008 jsem odjel do prahy na kurzy G5 - meidcal english, ACLS, BLS, intercultural…. Vše proběhlo v pořádku. Tak jsem začal vyplňovat checklisty do KSA pro PSCC, RMH, NGHA….
Půl roku se nic nedělo a pak telefon, že mě bude čekat pohovor z military hospital. Celej natěšenej jsem očekával zavolání. Kvalita hovoru byla mizerná, velice špatně jsem jim rozuměl, na otázky jsem odpovídal velmi nervózně a úplně mě dostala arabská Aj v její monotolnosti. Bohužel to nedopadlo dobře, byl jsem nervózní snad jak nikdy v životě, asi proto, že mi na tom hodně záleželo. Uplynulo dalšího půl roku a další telefon,
pohovor s NGHA. Tentokrát už jsem tak trochu věděl c o mě asi čeká, připravil jsem se jak nejlépe jsem mohl, sice na některé otázky jsem neodpověděl moc správně, ale dokázal jsem reagovat, a mluvil jsem plynule.
Po 14 dnech přišla správa, že mě v tuto chvíli nemohou vzít, protože nemají volnou pozici pro male nurse, ale že mě dávají do BANK-JOB což znamená že jsem příjicí pohovor splnil a že jakmile budou mít volné místo se ozvou.
Uplynulo
třičtvrtě roku a nic. Tak sem to zkusil to v eurostaffu, tam jsem vším prošel, zase vyplnil checklisty a nic. Na internetu jsem si našel pracovní nábídky v saudy, rozeslal emaily a asi z 10 mi přišla jediná odpověď a to že muže neberou. Tak jsem si řekl, že už jsem proto udělal asi co jsem mohl, ale prostě to nejde. Do angličtiny jsem ivestoval dost času a i peněz, bavila mě, a tak jsem vní pokračoval. Koupil jsem si i knížky s mirrow textem, které si myslím dobře obohatili mou slovní zásobu, nakontaktoval jsem se se setrou , která pracovala v saudi 7let a přez skype jsme měli pár hodin medical english. V létě z ničeho nic telefon, mají pro mě pracovní nabídku.

Day 0

2roky snažení se nakonec zůročily a odcestoval jsem do KSA konkrétně Jeddah. Letěl jsem z prahy do Frankfurtu kde byl přestup
a co by člověk nechtěl
tak letadlo mělo zpoždění, takže jsem měl asi 10min na přestup, ale naštěstí jsem to stihl. Po pasové kontrole jsem se usadil do odletové místnosti, kdosi před ní začal řvát, klít, rozhazovat věcma…. Přišlo mi to jak útok sebevražednýho atentátníka, ostatní byli ale clekm vklidu, jen se otáčeli co se děje. Trochu to trvalo než naběhlo 10 policajtů a uklidnili dotyčného, neměl jakési razítko a tak ho nechtěli pustit do letadla, nakonec
to jaksi dořešili, ale ten humbuk co kolem udělal. Do Jeddah jsem dorazil kolem 20h, už byla tma. Z toho vyklimatizovanýho letadla to byla dobrá rána to horko a ta 100%vlhkost. Celnici jsem prošel naštěstí bez problémů, a za ní už stáli ruzní arabové s cedulkami se jmény. Prošel jsem si tu jejich frontu asi 3x ale svoje jméno jsem nikde nenašel. Tak jsem si stoupl bokem a čekal 5…10….20 minut, všeci cestující už byly pryč, a zůstalo tam asi 6 cedulkářů. Pak jsem si všiml, že jeden drží cosi podobného znaku nemocnice, které jsem znal z papírování pro nemocnici, no asomozdřejmě to byl on. Hledal jsme jméno a přitom jsme měl hledat symbol. Tak jsme se omluvil, a šli jsme k autu. Prošli jsme přes příletovou halu kdesi dozadu, kde už nebyli ani lampy,

 tam mi řek ať na něj počkám, že zajde pro auto.Vypadalo to jak ideální situace tak aby mě někdo obral, všude bylo plno pákistánských zaměstnanců letiště, ale nic takového se nestalo. Přijel pro mě ne autem ale autobusem, tak jsem si udělal pěkně pohodlí a razili jsme nočním městem. Všude 3-4 proudé silnice a na nich neskutečné kolony aut, míjeli jsme párt palácu obehnaných snad 4m vysokými zdmi a na krajích stráženými věžemi, podél cesty plno obchodů a snad každý třetí prodával obkladačky, asi to tu frčí. Také spousta auto dílen, některé vypadali moderně, některé měli sortiment z vrakoviště, vše tam převařovali a spravovali, vyráběli si tak náhradní díly do starých aut. Asi po hodině jseme dorazili do medical city king abdul aziz. U brány vojáci se samopalama, pak ještě další kontrola vojáky a už jsme byli uvnitř. V bytě
mě čekal spolubydlící z JAR, který mě provedl naším býváním kde máme 3obyváky, velkou

 koupelnu, kuchyň 2 záchody…. Pro 3 lidi celkem zbytečné ale každý máme svůj pokoj, skromě ale celkem útulně zařízený. Ptal jsem se ho na třetího spolubydlícího, ale prej že ten tady moc není. Pak mě šel představit do vedlejšího bytu, kde k mému údivu byl Jakub z Valmezu. Dokonce se snad i odněkud známe. Díky bohu za spřízněnou duši. Dal mi vodu, jakési balíček s jídlem od nurse manager
a na zítra sme se domluvili, že zamnou dojde a trochu mi to tady ukáže. Naštestí další den mám volno, tak is možu vklidu vybalit, trochu se tu zabydlet.

Day1

Jelikož se mi pokazila klima, tak jsem tady našel jakejsi starej větřák, celkem se to dalo snést a po 18h cestě jsem se dobře vyspal. Přes den je tady mezi 36-40 C. Jakub mi dal nějaký peníze tak jsem si šel koput nějaký jídlo do zdejšího marketu, celkem tam měly všechno, ceny jak u nás, jen žádný kus masa L jen jakési kuřecí nohy, tak jsem to zkusil a teď
to rozmražuju. Na oběd došel spolubydlící z finska ma tak kolem 35. Cosi jsem moji lámanou aj pokonverzovali. Zvonil telefon, prej pro me, nerozumel jsem ani kulovy, strasne to sumelo, pochoil jsem ze to je asi moje ward nurse, ale opravdu jsem netušil co řikala, zandlouho to položila. Bylo to trochu nepříjemné když jsem jen říkal OK a nevědlě naco, nakonec v 16h dolšli dělat inventář v bytě, tak snad to bylo ono. Zkusil jsem tady najít nějaké freewifi a nokonec se mi podařilo cosi chytnout v obyváku, tak jsem konečně mohl pořádně poreferovat manželce a rodičům. První den a už je mi smutno,všechno jsem musel nechat doma. Ale jak říká spolubydlící z JAR, just focus, takže se snažím zaměřit nato abych to tu co nejrychleji zvládl . Zítra mě čeká orientation kde mi ukážou co tady je, kde co je, pak vyřízení
badge což je nějaká ID karta, snad jsem to dobře pochopil z těch papírů. Cítím trochu napětí.

Day 2

Rano jsem šel s Jakubem do nemocnice, je to jednopodlažní budova veliká asi jako pentagon, obrovské chodby na kterých se prohánějí arabové v malých elektrických autíčka, po vstupu jsme asi po 5minutach došli k ICU kde Jakub pracuje. Šel mě představit k nurse manager, jako 95% personálku filipínka, velice příjemná, vřele mě uvítala, pár zdvořilostních otázek, bylo to velice milé. Šla mi ukázat oddělení, trochu obeznámit kde co je. Jsou tady 3 JIPY, složení pacientů asi jako na ARO - ventilátor, dialýza, po autonehodách, popáleniny….. Mají to tady rozděleno na 3 CCU/ICU. Pacienti jsou sem předáváni přímo z emergency se kterým sousedí. Vše je v americkém stylu, neboť to tady amíci postavili. Ve smlouvě jsem měl napsáno že budu na CC/CV stepdown adult - to oddělení tady ale neexistuje, teprve se staví a bude postavený asi za 2roky. Takže budu na ICU 3 což mě trochu potěšilo, práce na kterou jsem byl doposud zvyklý. Co mě ale zarazilo je vybavení, defík lifepack jak ze ZZS, pumpy a dávkovače co jsem v životě neviděl, zname venťáky Datex, dialyza Fressenius, ale co mě srazilo na kolena byly ECG monitory, přesně ten samý typ co jsme měly na koronarce ve Zlíně, ten 20 stary HP J doufal
jsem že se s tím krámem už v životě nepotkám a on tady čeká namě. Došlo také k prvnímu trapasu, při představování kolegům jsem podal jedné ruku, věeci na mě hleddeli jak na kreténa - prej se ženám ruka ZÁSADNĚ nepodává, tak trochu začervenání…. Chybami se člověk učí. Pak následovalo HR což je nějaká administrativní budova. Bylo nás tam 6 - USA, UK, Filipinos, India, Egypt. Byl jsem velice rád za tu USA angličtinu, pěkně jsem rozuměl. Vykládali si tam asi 30minut, já trpělivě poslouchal a snažil se co nejvíce zachytit. No a pak to přišlo, došla SA administrativní pracovnice a začla na nás sypat neskutečné množství informací a papírů, pak jsem šli prohlédnout si nemocnici, navštívili jsme prádelnu kde si nás pečlivě poměřili, aby zjistili jestli mame velikost M nebo L no a pak jsem šli zase do jakési školici mistnosti kde se na nás vysypala další hromada papírů ohledně saudske registrace, bankovniho uctu, otom kdy a komu mame zavolat, komu se naco obednat, kde si zajít udělat vstupní zdravotní prohlídku, co  si tam vzít, no hlava mi malem praskal. Po 8 hodinach nas pustily domu, s plným baťohem papírů o váze asi tak 3kg jsem totálně vyřízený došel domů. Zítra si to musím projít a udělat v tom nějaký systém.

Nevájal jsem ani vteřinu a poté co mám badge což je ID carta jsem se vydal do gymu. To bylo asi to nejmilejší překvapení, fitko asi stejně veliké jako v ZL, jednoručky, stojany na dřepy,
hamer stroje - no porstě bomba. Vše je made in USA co se používá v GOOLD´s GYM. Maximální spokojenost. Tam budu velice často

Zítra a pozítří je tady víkend, mám volno. Od soboty začíná oreintation kde se na mě vysype další hromada papíů a na konci bude test z drug calculation a jestě z čehosy. Ten drug calculation je tady velice důležitý, musí být 100% úspěšnost, nejeden už odtud odestoval domů že to nedal. Teď
bude potřeba zatnout zuby a nedat se.

After orientation week

Tak je to zamnou, cely týden sedění, poslouchání přednášek, psaní testu. Byla to krásná možnost vyposlechnout si snad všechny typy angličtiny počínaje Novým Zélandem konce Irskem.
Denně jsem popsal A4 slovíčkama co jsem neznal, po večerech si je dohledával, překládal a snažil do hlavy nacpat, půlka tam snad aspoň zůstala. Dnes jsme dělali asi jeden z nejtěžších testů, drug calculation. Ono tady nic není jenom tak, všechno se komplikuje do maximálních rozměrů. Nepochopil jsem těch 20 druhu vzorečků co ktemu měli, ale používal jsem logicky rozum a vyhrabal hluboko zapomenuté matematické schopnosti ze základky. Dopadlo to naštěstí dobře, mam to. První zatěžkávací zkouška zdolána, ale ta největší mě teprve čeká, zapojit se do pracovního procesu. Budu mít celkem 6 služeb s perceptorem, který by mi měl vše vysvětlit. Vzhledem k tomu co jsem slyšel, tak je to na ICU opravdu náročné, tak snad bude mít dostatek času na mé zaškolení. Příští týden mám ještě 3 dny arabic culture, budeme tam mít i základy arabštiny pro komunikaci s pacientem. V týdnu jsem byl ve městě rozměnit peníze, 1000SR co jsem dostal se celkem rozkutálelo a abych tady nejed jenom polívky z pytlíku a špagety s kečupem tak za jídlo utratím, ale onic víc než u nás doma. S kolegou z česka jsme jeli do Baladu. Je to bývalé centrum Jeddah. Jeli jsme taxikem asi 30min, zaplatili 150kc a byli jsme někde co připomínalo hociminovo město. Kolegyně z naší skupiny říkala, že to vypadá jako její rodné město Hongkong.
Do výšek se tyčily mrakodrapy bank a mezi tím byla neuvěřitelná spletice obchůdků, tržnic, pouličních prodejců, žebráků. Velice zajímavý kontrast mezi nádhernými budovami a rozpadající se domy, bohatí a chudí. Je to velmi oblíbené místo pro filipince k nakupovaní, ceny jsou tu příznivé i pro ně. Za jídlo tady dá člověk 10SR což je nějakých 45kč. Potřeboval jsem bílé boty do práce, tak jsem šel po nich. V obchodech neuvěřitelný výběr, od jakékoliv značky úplně celá modelova rada, vse o 1/3 levnejsi nez unas. Jsou tady tak trochu napred. Mají tady dokonce obchodak s autama. Jsou tam uplne vsechyn znacky, jen staci polozit prachy a hura domu novym autem.
Auta která mají u nas prijit na trh pristi rok jsou tady uz davno v prodeji. Cestou zpatky jsme mijeli zdejsi gejzír, který nevim do jake vysky tryska, ale je 2hy nejvetsi na svete. Bylo na nej celkem pekne videt i prez vsudypritomny smog. Jelikoz tady neni zadna verejna doprava tak vseci jezdi autama, silnice jsou ucpane, vsude smrad a kolem cest to vypada jak na skladce, zadnej peknej pohled.
Dne jsme měli veliky vyrizovani. Musime se zaregistrovat do saudi council coz
je nejaka zdejsi registrace sestry. Musí se k tomu zaplatit poplatek 50SR, ale tento poplatek se musí zaplatit v bance a ne v ledajake bance, jen v 1 k tomu urcene. K tomu abychom mohli zaplatit potrebujeme permanentni igamu. Jenomze tu nedostaneme pokud nemame saudi council vyrizeny. Takze dlouhosahle zjistovali jak to vyresit. Nakonec jsme sli vyplnit formular s zadosti o pas. Pro formular jsme si prisli za par hodin, s tim jsem sli do jiné budovy, kde po 15´ minutovem hledani dosli nato ze tam ty nase pasy nemaji, tak nas posalli jinde. Tam zas nechapali naco potrebujeme ty pasy tak to salodlouze vysetrovali. Nakonec nam je se slavou vydali. Pak jsme sli na autobus, 20minut jsem se drkotali mestem k jakesi male pobočce banky, tam kazdej zaplatil závratných 50SR a jeli zase spatky. 1 věc tady dela 5lidi, cokoliv vyridit je opravdu neuveritelnej problem. Dneska jsem byl na zdravotni prohlídce. I presto ze mam mam dostatek protilátek na HAV a spalničky tak me bodli do každého ramena, neboť tady mají jiné normy. Dokonce i na TBC jsem mel pozitivni vysledek na mantou 7mm, ale tady je minumu 15mm takze v sobotu hura na další mantou.
Uz aby tady ta hruza s papirovanim a vyrizovanim byla zamnou, je to něco neskutecne otravného, člověka si jak pinpongovej micek prihravaji z jednoho kanclu do druhého.
Spolubydlici si semnou dost vyklada, a nejdnou zminuje zdejších 95% zaměstnanců filipince. Jedine o co jim jde jsou prachy, komu taky ne ze. Ale říká hlavne jim nerikat kolik clovek vydelava. Vyplata je tady stanovena podle toho ze které casti světa pocházíme. Oni mají něco kolem 3000SR, jejich prezident bere v přepočtu 6000SR. To mají slusny pomer, ja nevidelam ani tretinu toho co ma nas prezident. Ale to oni nechapou. Když jim clovek rekne kolik dostava, zneprateli si ho, zacnou nenávidět, protože proc by mel někdo dostavat za tu samou praci mnohonasobne vic. Na rduhou stranu si neuvedomuji ze za tu jejich vyplatu delame mi doma, takze bychom nemeli duvod sem jezdit. Ale to jim clovek prej nevysvetli. Dnes jak jsme jeli do banky, se me asi po 5 minutach konverzace zeptali, kolik beru. Rikam ze nic, ještě sem nic nedostal. A oni ze vyjou ze mam 3x vic nez o ni……. Tak jsem si vzpomeň na slova svého spolubydlícího.
Co na to rict, jina kultura, clovek se tady bude muset naucit vtim chodit. Vseude na svete jsou lidestejni -
dobri a zly, je jen na nas jak si stim poradime. Nejvetsi komedie je kolik tady stoji benzin, min nez litr vody. Benal je tu za 4kc, to se jim to potom jezdi. Poridl jsem si konecne zdejsi simku. Samozdrejme volani levnejsi nez u nas, dokonce když volam domu tak me stoji minuta 20kc, s ceskym operatorem 65, sms 2,5 od naseho 15. Clovek aspon vidi kolik ti zmetci na nas vydelavajou a prej jak je to furt vyhodne.

Dneska me jeden filipinos nabidl jestli nechci jit hrat badminton, no pekne me prohnal, spis me ucil jak to hrat, je to něco jiného nez to pinkani pro zabavu. Po hodine jsem to vzdal, uz jsem nemohl pohnout ani rukou. Pak jsem chvili sedeli a konverzovali J ptal jsem e co je na naší zemi to nej, jak to tam vypada, co bych mu ukazal jako první kdyby prijel. No a to me dostalo, co je unas to nej, pivo ?
nebo něco z historie ? myslim ze mame spoustu krasnych mist. Ale kazdopdane tezka otazka. Pak se me ptal kolik mame ostrovu J byl uplne prekvapenej ze nemame more.

Arabic culture

Máme tři dny arabské kultury. Dneska to bylo asi nejzajímavější. Ráno jsme měli přednášku
o zajímavých místech v KSA a není jich zase tak málo. Vůbec jsem nevěděl (něco mi otom říkal dr z interny v KNTB
který tady byl), že zde jsou skalní města jako je Petra v Jordánsku. Rozdíl je jen v tom, že jsou hluboko v poušti a téměř nikdo je tam nenavštěvuje, člověk má téměř jistotou, že když tam pojede, bude tam úplně sám.
Pak nám ještě ukazoval zajímavý výlet za potápěním, kde jsou nejen korálové útesy ale i žraloci a ne zrovna málo. Bylo to dost zajímavé, teď jsou tady také nově turistická výza, avšak navštívit tuto zemi je velmi finančně náročné, v přepočtu stovky tisíc kč za zájezd. Odpoledne jsme se učili arabskou abecedu, nejaká slova, číslovky. No pamatuju si ztoho asi tak 5 slov a celkem všechny čísla. Je to opravdu náročné. Ale aspoň už v té arabštině nevidím jen vlnovky, ale i písmena. No a pak jsme náhodou během jedné přednášky zabředli do toho jak je to tady stím manželstvím. Dívky se tady mohou vdávat od 12let. Některé sňatky jsou domluveny předem, jiné ne. Před sňatkem manželé sepíší smlouvu ve které uvedou podmínky za kterých budou žít, pokud se některá z těchto podmínek poruší, bez problému se můžou rozvést nezávisle na tom druhém. Například, manželka požaduje, aby neměl více manželek, a on požaduje aby nosila abáju na veřejnosti včetně zakrytého obličeje, Dohodnou si tak všechno předem jak to bude chodit. Bylo to velice zajímavé. Téma snad hodinu.
Také nám ukazovali jak se modlí, že než se začnou modlit tak se musí umýt, vyčistit si pusu, během té modlitby mi to příjde jak rozcvička a protažení celého těla, no a taky že na korán mohou chytnou pouze pravou a vždy omytou rukou. Vysvětlovali nám 5 pilířů islámu. Bylo to velice zajímavé, škoda že se u nás ve škole otom člověk vůbec nic nedozví. Jen to že to jsou fanatici. Platí tady právo šarýfa - tzn. Oko za oko, zub za zub. Když někomu ublížíte, oni udělají to samé vám. Za krádež uskenutí ruky. Není divu že je tady téměř nulová kriminalita. Odpoledne jsem se rozhodl vydat do města - do Baladu, jeli jsme 2 češi 1 britka. Tentokrát jsme zvědaví šli trochu dále do hloubi města a tam jsme měli možnost vydět ty opravdu 100 let staré stavby s dřevěnými balkóny, tu starou Jeddu. Všechny ty domi sice vypadali že každou chvílí musí spadnout. V přízemích byli nejruznější krámy s kobercama, kořením, šperky. Byl to takový pěkný pruřez orientem. Obchodníci tady zboží více nabízeli, tak jak třeba v Egyptě, ale nebyli vůbec vlezlí, zavolali, člověk zakroutil hlavou a tím to skončila, ne jak v egyptě jsou neodbytní, tahají člověka za ruku. Tady si to nedovolí.
Ceny jsou vesměs pevné, smlouvat se dá, ale jen tak o 10-20%, ne jak třeba v Egyptě kde nahodí 500% ceny, to mě nebavilo se sněma hádat o kdejakou cetku jak kdyby to byl drahokam.
Pak jsme si zašli na steak, navštívili jsem holiče, překvapilo mě že až mě ostříhal chvíli mě masíroval na zádech, byl jsem ztoho trochu všoku, no a pak jsme se vydali na smluvené místo s taxikářem. Jelikož tam nebyl tak jsem volal, kde je, prej na autobusové zastávce, tak jsme se tam vydali, bohužel jsme zvolili špatně, protože to bylo nádraží pro poutníky do mekky, tak tam všeci nan nás čuměly jak na exoti, no dalším telefonátě a přesné lokaci naší polohy nás taxikář vyzvedl. Taxiků je tady spousta, ale problém je, že všeci nemají oprávnění jezdit všude. Jelikkož bydlíme v NGHA medical city, to už je jiná oblast Jeddah, kde se
projíždí checkpointem a někteří by mohli mít problém. Vtipné tady je, že to není taxi, ale limusine J , nevím proč tady tomu tak říkají když to jsou normální auta. S taxikářem co jsme jeli jsem si celkem dobře povikládal, je z Etiopie, kvůli válce utekl do Sůdánu kde chodil do školy, bohužel tam byl taky konflikt, tak přesídlil do Egypta kde chodil do další školy a nakonec skončil v KSA kvůli práci. Jeho AJ byla na úrovni té mojí, tak to byla velice prýma konverzace. Jediné štěstí že jsem se ho zeptal na jméno, protože po příjezdu doml jsem zjistil, že nemám mobil, vypadl mi v taxi, tak naštěstí přez centrálu jsem se snim pojil a dovezl mi ho. Dneska to byl vydařený
den.

4 days off

Tak veliké volno před nástupem do práce zamnou. Včera jsem byl na pláži silversand, snad prý jedna z nejhezčích tady. Bylo to tam opravdu moc pěkné, vstup byl teda trochu mastnej 100SR + doprava 80SR, ale stálo to zato. Příští týden už snad konečně budu mít internet, spolubydlící to slíbil už asi po3, jestli to tak nebudu, pujdu a objednám svůj vlastní. Dneska sedím celej den na pokoji, ven na slunko nemůžu, jsem ze včerejšího válení se pod sluncem trochu speklej. Už chápu jak tady všeci nadávaj na tu nudu.
Ale večer pujdu cvičit, tak trochu rozeženu chmury.

1 duty

Tak a je to zamnou, byl to masakr motorovou pilou. První služba zamnou. Ráno jsem si ještě odskočil na test z aj, dělal se na počitači, 100 otazek, první byl poslech, po pěti otázkách jsem pochopil jak nato, bohužel pozdě, poslechnout se to dalo jen jednou, pak byla gramatika, vím kde jsem udělal chyby, tak to dopluju, pak byly slovicka. Byla věta, podtrhlé slovo, které jsem vesměs neznal a podtim 4 možnosti (ty slova jsem taky neznal ) kterými to slovo nahradit aby to dávalo smysl no a nakonec článek a odpovědi na otázky, to bylo asi nejjednodušší. Minimum 65% ja měl 63% takže bohužel příště, mám ještě jeden pokus, jinak jedu domů. Po tomto nezdaru jsem se vrátil do procesu.
Ta neskutečná hromada papírů, dokumentování všeho do PC. Příjde mi to jako kdyby to nejsložitější a nejmíň logické bylo to nejlepší. Lékař píše ordinace na zvláštní list papíru, léky chystají v lékárně, takže se tam tento papír musí odfaxovat, potom zavolat jestli ten fax dostali a překontrolovat údaje, potom se odtrhne kopie této objednávky, olepí se štítkem a dá se do kastlíku pro lékárnu a za nějakou dobu lék příjde z lékárny. Lékové ordinace se přepíšou na jiný papír, to zkontoluje další sestra, na konci směny se to zkontroluje s přebírajíci sestrou znovu a taky jestli se všechny léky co měli být podány podaly. Vede se záznam do denního záznamu, stejně jako u nás, ale paralérně se to musí vše zapisovat do PC. No funguje to úplně jinak, příjde mi že člověk tráví s papírem a PC 80% pracovní doby, zbytek příjde na pacienta. Nechápal jsem proč má pod postelou krabicu od pizzy, chtěl jsem to vyhodit, ale ještě že jsem tak neudělal, byla tam posvátná půda. Jakési kanistr s vodou, to byla zase svatá voda z mekky…. Pacienti neumí aj ani slovo, sestry celkem dobře ovládají arabštinu…. To teda nevím jestli se někdy naučím a jestli se to vůbec chci učit při tom všem. Je předemnou veliký kus práce, hlavně se z toho neposr….   Zvládli to druzí, musím to zvládnout taky. Nic není zadarmo,ani ty peníze tady, nejeden odtud odjel po dvou službách se slovy že to zato nestojí.

Tak byl jsem 2 dny na CCU, jsou tam tři lůžka, jedna až dvě sestry. Pacienti samozřejmě při vědomí. Infarkt se tady léčí aktlýzou, heparinem a anopyrinem, žádnej luxus PCI jako unás. Za celej den jsem dědovy vyměnil 2x plýnu a dal mu jídlo a léky, žádná infůze, žádná iv léčba. Vzhledem k tomu, že bych se měl během těchto prvních pár služeb toho naučit co nejvíc, splnit si své kompetence na všechno, tak z toho moc nadšenej nejsem. Pořád nevím kde budu pracovat, protože tady být nemůžu, jsou tu ženy a muži dohromady.
Na ICU je práce víc,
uspaní lidi, je to zajímavější, tak snad budu i tam. Co mě překvapilo je že tady minimálně používají dávkovače, všechno jede přez pumpy, aji nonepineprin. Mají v něčem velmi zajímavé ředění, nevím co to bylo ale byly to 3amp po ml do 126ml FR a podobný nesmysly. Když se dělá převaz tak je celkem dost blbý že tu nemají alkohol, benzin nebo něco tomu podobnýho. Nejsou tady žádný fikače s desinfekcí, všechno jednorázový štětičky a čtverečky. No a rodina tady navštěvuje své příbuzné velice intenzivně, u mého baba se za den snad vystřídalo doslova 30 lidí, počínaje synama a jejich dětma a dětma jejich dětí. Je to velice prýma, na zemi si rozdělajou piknik a vedle té infekce a všeho hnusu jedí a popíjí čaj s baba, opravdu jsem nechápal, hold jiný kraj, jiný mrav. S tím bariérovým režimem je to opravdu úsměvné.
O ventilátor se nestará lékař ani sestra, je tady nato respiratory techniciant, příjde nastavý venťák odsaje pacienta, vezme si astrupa. O výživu se stará dietní sestra, která vše spočítá a pak se v lékárně nachystá spešl bag s enterální výživou.

Night shift

Tak noční šichta zamnou. Stálo to pěkně zaprd. Zase jsem byl na jiném oddělení, 4 služba a 3 oddělení, 3 školitel. Tentokrát nebyl ani čas aby mi něco někdo vysvětloval, sami měli práce dost. Nemám z toho dobrý pocit. Ještě ráno o půl osmé jsem bojoval s PC, ten jejich Qadramed medical systém je opravdu výtvor, informace které se do něj vkládá nejsou mnohdy duplicitní, ale i triplicidní. Zdokumentuje se tlak ve vital singhts, to samé se udělá u chest pain assesment a to samé v cardiac rythm, přitom se to všechno zadává, že to bylo změřeno v jeden čas. Naštěstí jsem snad už pochopil jak to funguje, co to chce, ale mnohdy je to opravdu boj. Měli jsem jeden příjem, respektive překlad, no nevím jestli se někdy vyznám v těch papírech, je toho opravdu moc a člověk když vidí že i lidi co jsou tady 5 let mají problém to udělat, neboť se to neustále mění. No nečekal jsem, že to bude jednoduchý. Musí se to nějak zvládnout, další noc předemnou, pak ještě jedna a volno. Se těším, zajedeme na pláž, udělám si dovolenkový den.

Další noční jsem přežil už lépe. Tu poslední jsem měl doknce už svého pacienta, tentokrát jsem byl na ICU, Mohamed na me jen dohlizel. Staral jsem se o mladíka co se ve 200 kutalel po silnici a pak tam aji chvili horel, popalenej na 40% tela, ale uz je tam 2 mesice, takze chodi na plastiky kuze, mel celkem stesti.
Práce me aji bavila, tak kez by to tak bylo pořád. Teď 2 dny volno a pak zase 3 noční. Celkem mě to vyhovuje, tu první jsem byl teda úplně mrtvej, ale pak si tělo zvykne a tu poslední šichtu se mi ani nechtělo spát.

Tak včera jsme byly na párty, jedna z češek po 5 letech končí a letí domů, říkala že ne nafuč, ale na delší dobu určitě. Jeli jsme do campoundu do města, nádherné místo, člověk si připadal jak na dovolé v 5 hvězdičkovém hotelu, aby taky ne, měsíc bývání tady stojí 10tis SRL, což je našich 50tis., ale ty lepší firmy si mohou dovolit to zaplatit zaměstnancům. Měla tam nějaké známé, tak to domluvila a mohli jsme dovnitř.
Poprvé jsem opravdu zapoměl že jsem v Saudi, byla to paráda, víc takových dnů. Zítra mám orintation zakončení, takže se půjdeme podívat k hasičom, jak vypadá hydrant, no nevím co ještě nám ukážou no a pak zase tři noční, ještě jedna služba bude s perceptorem, pak už nato budu muset stačit sám. Zítra snad stihnu zajet do města a konečně si koupím ten foťák.

Služby se školitelem jsou zamnou, vystřídalo se celkem pět lidí během 8 služeb a prošel jsem 3 oddělení. Trochu to u mě postrádá logiku proč když se mám školit nejsem na jednom místě a proč se střídají lidi co mě mají školit. Nebylo to lehké ale nějak jsem se stím popral. Včera už jsem pracoval sám, pacient přežil takže to mohu hodnotit pozitivně. Už jsem asi pochopil co je tady na té práci tak hrozné a proč mi říkali welcome to hell. Jelikož opravují klimatizaci na JIPCE tak CCU přestěhovali do již zařené JIP, kde nejsou všechny pomůcky, pacienti jsou napojeni na malých snad 10palcových monitorech, ty staré totiž už nefungují. Během noci jsem asi tak 10x šel na vedlejší JIPKU něco popůjčovat. Měl jsem v ordinacích pravidelně morphin, takže co 4h jsem šel vedle na JIP kde jsem musel najít sestru co má klíče od opiátů, pak jseme to slavnostně odepsali, prázdné ampulky se tady musí schovávat. Chyběli mi nějaké tablety pro pac., musí se zavolat do

 pharmacy, říct co chybí a oni to pošlou.

 Člověk tady stráví většinu času telefonováním, sháněním se po věcech co nemá. Než člověk něco udělá zabere to hodně času. Je to hodně odlišný systém než u nás doma. Ve špitále pracuje 300 doktorů, 1000 sester a přes 650 pracovníků administrativy, není divu že je tady tolik úředníků při tom všem papírování. Začíná se pomalu ochlazovat, během dne je porád horko, ale na večer už je celkem fajn. Tak už si tady začínám pomalu zvykat.

Dneska jsem byl u moře a paráda. Tentokrát jsme jeli autobusem z compaundu, byla to jiná

 pláž než posledně. Nebylo to tam tak hezké, daleko do moře 4m vysoká zeď , z druhé strany taky, ale to co bylo pod vodou to byla neskutečná nádhera, tolik ryb jsem nikdy neviděl, úplný korálový útes, nebyli veliké vlny tak na šnorchlování ideální. Moře průzračné, teplé, no jak dovča. Je to tady takové jak na houpačce, v práci to zamoc nestojí, ale tímto se to všechno vyrovnává. Je to veliká výhoda že je tady v moře, to v Ryiadhu si možou zajet tak akorát do pouště. Našel jsem si pár nových přátel, plánují výlet na sopku, já teda nevěděl že tady nějaká je a prej aji láva tam teče, tak jsem zvědavej, snad to výjde. Zítra začínám 3 denní v lajně, to zas bude. Snad to rychle uteče. Konečně už mám folk, koupil jsem si voděodolný, tak jsem to šel hned zkusit do bazénu, po 5 fotkách to zamrzlo a nic. Ráno byl celý objektiv celý zamlžený, takže voda se dostalo dovnitř. Jel jsem to reklamovat, měl jsem trochu obavu, ale bez problému mi na místě dali druhý. Ten jsem dneska odzkoušel ve vodě a přežil, jsem moc spokojený, dobrá mašinka. Už se tady začíná trochu
,,ochlazovat,, je tak kolem 30 C, hold,  zima je tu 

Tak a už je to zamnou, první průser. Měl jsem 2 pacienty, oboum jsem bral krev, označené zkumavky, vše jak má být, dávám do jednoho pitlíku, volám portra, odběry odeslány a po hodině zjišťuju v PC že je to stornované, tak volám ptám se proč, prej že došlo v jednom pitlíku dvě zkumavky se dvěma různými jmény, tak říkám že jo, že jsem to bral od dvou různých pacientů, tak je logické že jsou tam jiná jména, no ale tady to tak nesmí být, prej by to mohlo vypadat že jsem si spletl štítky. Takže každý pacient, svůj pitlík na odběry. Informoval jsem nurse in charge, ten šel za nurse manager, řešilo se to asi 20 minut, že pacienti se budou znova muset pichnout i když vzroky jsou správné, ale protokol jasně říká každý pacient svůj pitlík. Takže se znova odebrala krev a poslala ve dvou pitlících. Nemá to logiku, nemá cenu nad tím přemýšlet, prostě tady pracovat jak robot podle polici, protokolu a ja nevim čeho všeho. To je asi jak se do hnisající rány maže med, protože si to rodina přeje. Tak se to tam pěkně piple, dál to hnije a hlavně že se vyhovělo rodině. Jo, je to tady jiné, ještě mě hodně věcí překvapí. Je ale opravdu tragické komunikovat s pacienty, sice už plynule ovládám asi 10 slov arabsky, ale oni se neustále na něco ptají, doktor tam věčně není a když už příjde tak toho asi moc pacientovi neřekne, protože oni nikdy nic neví.Zítra dotřetice den a pak konečně dva dny off.

Každý den v práci je plný překvapení. Měl jsem pac. jako včera, IM boční stěna, ležel tam 3 dny, troponin mu vylezl z 12 na 48, tak mu udělali echokg kde byla EF 50% , věděli že má IM, ale teprva dnes po 72h se rozhodli že ho pošlou na vyšší pracoviště na PCI. Nevím jestli po takové době bude mít ještě nějaký efekt. Když už jsme byli nachystaní k odjezdu, připravení že ho naložíme, tak nastal pray time, no a on se chtěl pomodlit, tak jsem ještě deset minut počkali, to že vstává
z postele už ani nemá smysl řešit. Poprvé jsem jel opravdovou americkou sanitkou, bylo to jak v náklaďáku, přístup k pacientovi ze 4 stran, auto širší než autobus, řidič pouze řídí a nevileze z auta, paramedic má k ruce dalšího kterej ovládá arabštinu u aj, pak jsem jel já, jelikož jsem ve zkušební době a nemám ACLS tak ještě další sestra z oddělení, pacient, jeho syn a nakonec doktor. Neuvěřitelné, naskládalo se nás tam 8 a všichni jsme pohodlně seděli. Jeli jsme do King Fahad hospital která je asi hodinu cesty od nás. Po chvíli bloudění jsme našli CCU kam jsme měli pac. směřovat, nemocnice vypadal vesměs stejně jak ta naše, ale na té jipce mi to připadalo jak na koronarce BN, malá místnost, 6 pacientů naskládaných vedle sebe, mezi nima ventilátor dialýza, hromada rodiných příbuzných, další protože se tam už nevešli tak stáli venku a nakukovali dovnitř přez okno, mezi pacienty metr místa, no byl to opravdu zoufalej pohled, personál kolem pobíhal vše obsluhoval, překračoval návštěvi, děsná atmosféra, působilo to tam velmi stresově. Předal jsem hlášení, moc se naštěstí neviptávali a jeli jsme zpátky.

pokračování naleznete ZDE